Tři čísla, mezi kterými je celý příběh
Roční výstav podle Berní ruly. Ve městě tehdy stálo 48 obydlených usedlostí z předválečných 87.
Nejlepší roky pod manželi Hrdinovými. Osm až deset zaměstnanců, v létě se vařilo třikrát do měsíce.
Objekt sloužil jako sklad ovoce, zeleniny a obilí a přes padesát let chátral.
Od privilegia po sklad zeleniny
První zmínka o vaření piva v Libochovicích je z roku 1435. Poslední várka odešla z pivovaru někdy před rokem 1951. Mezi tím je pět set let, sedm požárů a jedno privilegium podmíněné vírou.
- 1435První zmínkaNejstarší datum spojené s vařením piva v Libochovicích. Zapsal ho dietrichsteinský archivář do přehledu vrchnostenských poplatků: „Städtisches Bräuregal in Libochowitz ad An. 1435."
- 1591Právo várečnéJiří Popel z Lobkowicz udělil měšťanům právo vařit pivo. Z každé várky odváděli vrchnosti 90 grošů míšeňských a kopu vajec. Privilegium mělo ještě jednu podmínku: setrvat u římskokatolické církve.
- 1614PotvrzeníAdam hrabě ze Sternberga konfirmoval Popelovo privilegium a potvrdil „pivovar městský na vaření piv pšeničných a ječných".
- 1650Dvanáct a půl suduBerní rula zapisuje městskému pivovaru dvanáct a půl sudu a čtyři věrtele ročně. Ve městě tehdy stálo 48 obydlených usedlostí z předválečných 87.
- 1661, 1676, 1683, 1702Čtyři požáryRoku 1661 lehla popelem polovina města včetně zámku. O patnáct let později vyhořela sladovna na předměstí, pak hořel pivovar ještě dvakrát. Dluhy z těch škod splácela obec do roku 1714.
- 1745Nový kotelObec pořídila nový měděný kotel. Starý sloužil měšťanům přes dvě stě let, což posouvá doložené vaření piva nejpozději před rok 1545. Nový kotel posvětil P. Podhorský a ke straně vložil relikvie.
- 1800Požár a přesunPožár zničil městský pivovar v čp. 10 i sladovnu se vším nádobím. O půl století později musely pivovarské místnosti ustoupit c. k. okresnímu soudu na radnici.
- 1852Pivovar na předměstíNový pivovar postavený u sladovny na východním předměstí, čp. 116. Tam stojí dodnes.
- 1865Konec zámeckého pivovaruZámecký pivovar neustál konkurenci schwarzenberských Loun a zavřel. Herbersteinské panství si od té doby městský pivovar pronajímalo.
- 1906Elektřina a vodovodZa hraběte Josefa z Herbersteinu, který pivovar držel v nájmu 32 let, přišla do provozu elektřina a vodovod.
- 1917Válka zastavila výrobuMěděné varné nádoby zabraly úřady pro vojenské účely. Suroviny chyběly až do roku 1923.
- 1933Manželé HrdinoviValná hromada právovárečníků prodala 8. srpna pivovar a sladovnu manželům Hrdinovým za 250 000 Kč. Miroslav Hrdina v pivovaře předtím dělal sládka.
- 30. létaŠest až deset tisíc hektolitrůNejlepší roky pivovaru. Osm až deset zaměstnanců, v létě se vařilo třikrát do měsíce. Sortiment: desítka a dvanáctka, světlé i tmavé. Rozvoz vlastním nákladním autem do Roudnice, Peruce, Třebenic a Doksan.
- 1942ZavřenoPivovar uzavřen 1. května, v napjaté atmosféře heydrichiády.
- 1945Ještě jednouV květnu obnovil Miroslav Hrdina provoz. Nad sklepem postavil novou ledárnu. Vařil tři roky.
- 1948ZnárodněníPivovar převeden pod Krušnohorské pivovary, později formálně pod Litoměřicko-ústecké.
- 1951KonecDefinitivní konec výroby. Objekt sloužil jako sklad ovoce, zeleniny a obilí a postupně chátral. Poslední sládek Miroslav Hrdina se privatizace nedožil, zemřel v roce 1985.
- 1992VrácenoPivovar v zuboženém stavu vrácen v restituci Pavlu Hrdinovi. Podnikatelský záměr na malý pivovar s restaurací a hotelem se nepodařilo rozjet.
- 2006Konec chátráníAreál koupili Pavel a Blanka Starých. Začaly záchranné práce.
- 2018První nájemníci po 67 letechNa komín varny přiletěli čápi.
Osm dní na humnech
Postup, který v libochovickém pivovaru platil ve třicátých letech, popsal Jakub Václav Zentner podle dobových zpráv.
Máčení
Sládek nakupoval pivovarský ječmen přímo u sedláků. V pytlích se přivezl do sladovny a máčel v kádi zvané náduvník. Dvanáct hodin ve vodě, dvanáct hodin bez ní, pak znovu dvanáct hodin ve vodě.
Klíčení
Namočené zrno se rozprostřelo na humna ve dvaceticentimetrové vrstvě. Osm dní klíčilo a každý den se přehazovalo dřevěnou lopatou.
Hvozdění
Zelený slad se vynesl na vrchní lísku hvozdu, kde bylo chladněji, a klíčení se zastavilo. Ve třicátých letech k tomu přibyl výtah. Na spodním roštu se slad zakonzervoval při teplotě až 80 °C.
Vaření
Slad se odvezl do některého z libochovických mlýnů k semletí. Ve varně se pak šrot s chmelem vařil s vodou na mladinu.
Kvašení
Mladina se potrubím dopravila do spilky, kde v otevřených kádích kvasila. Chladil ji led z Ohře. Pivo pak dozrávalo v ležáckých sudech.
Značka se nedochovala jako logo. Dochovala se jako nápis.
Pokaždé stejný a pokaždé na jiném materiálu. Na smaltu, na lepence, na skle, na papíře.
Etiketa
barevný tisk na papíře, meziválečné období
LIBOCHOVICKÝ LEŽÁK12°PŮVODNÍ PLNĚNÍ V PIVOVARU.
Uprostřed je Hazmburk, hrad nad libochovickou rovinou.
Pivo se nikde neprodává a od roku 1951 se nevaří. Předměty jsou z majetku pivovaru.
Každý letopočet na téhle stránce má archivní krytí
Dějiny libochovického pivovaru sepsal Jakub Václav Zentner. Text má 73 poznámek a odkazuje na konkrétní fondy. Nic z toho jsme si nevymysleli.
Státní oblastní archiv Litoměřice
Fond Velkostatek Libochovice. Účty, nájemní smlouvy, inventáře pivovaru, stanovy právovárečného měšťanstva.
Státní okresní archiv Litoměřice
Fond Archiv města Libochovice. Privilegium Jiřího Popela z Lobkowicz z roku 1591, konfirmace Adama ze Sternberga z roku 1614, radní protokoly.
Národní archiv
Tereziánský katastr. Údaje o výrobě piva v první polovině 18. století.
Regionální literatura
Josef Čapek: Dějepisný místopis města Libochovic, Roudnice 1878. Články Antonína Glance a Tomáše Černého v Libochovických listech.